Miss Fortune

Čtvrtek v 23:39 | Kety |  papírnictvo
Večný pastelkový boj (můj druhý návrh na titulek).
Začínají mne bavit více než obyčejné tužky, s nimiž mám pocit, že již nedokáži zacházet. Jsem fascinovaná tou barevností, možnostmi kombinací, přechody, sytostí ... Příště by to jen chtělo snazší předlohu, nad kterou nestrávím více než půlku dne a kde výsledek bude znatelnější. Tak snad příště?

A pod perexem tradičně pár mobilových snímků rozpracovaných verzí.

 

Zrcadlově otočená

3. února 2017 v 9:48 | Kety |  fantazie
"I would have never thought that the pain could grow."



Ruce zakrývají mi bledou tvář.
Nechci hledět do tvé a vidět, jak vypadá lhář.

Zrcadlo se k tobě odvrací zády,
dočkalo se od tebe samé zrady.

Rozumím jeho neživému cítění.
Odkrylo mi svoje hluboké zranění.

Prsty zlehka přejíždím po skle
a přeji si, aby na tom nebylo tak zle.

Ručičky hodin ubíhají spěšně,
zatím co my krvácíme bezútěšně.

Rána v zrcadle tolik mi podobná
a osoba v něm života neschopná.

Nevinné tělo vzdalo to rychle
a zrcadlo navždy zůstalo ztichlé.

Triss Merigold

29. ledna 2017 v 8:15 | Kety |  papírnictvo
Být Geralt, nevolila bych jinak než ji. Ale co chceme, je to hloupý chlap...

Pastelky jsou mými dvorními nepřáteli, což jsem jistě již někdy v minulosti zmiňovala. Stále nechápu, jak s nimi pracovat. Jsou o tolik jiné než pouho pouhé tužky rozličné tvrdosti. Ale poslední večery jsem přesvědčena, že tu cestu si k sobě najdeme. Začínají mě uchvacovat. Jsou pestrobarevné, a vesele hýřivé barvy mému životu chybí. Třeba právě proto se k nim v poslední době tak často uchyluji. Věřím, že mi ty pozitivně zbarevné tuhy přinesou do života alespoň špetku štěstí. Naděje. Optimismu. Či čehokoliv, co by mě zbavilo zlých snů a přimělo smýšlet vesele.

Rozkliknete-li si celý článek, můžete vidět i pár snímků, na nichž byla drahá Triss teprve v rozpracované verzi. (Zřejmě to můžete považovat i za důkaz, že tato matlanice je vskutku mou tvorbou, ostatně jako všechno tady.) Někdy se u mně objevuje jakási potřeba si zdokumetovat průběh kresby, neb se bojím, že ji záhy zákeřným způsobem zničím a já si tak toužím uchovat alespoň nějaký malý kousek, který by se chtěl tvářit povedeně.


 


Vzpomínky na podzim

24. ledna 2017 v 8:00 | Kety |  záblesky
Od loňského podzimu, kdy tyto fotky v rámci mého fotoprojektu novým objektivem vznikly, zvažuji, zda-li vám tyto snímky ukáži či nikoliv. A protože již delší dobu do zábleskové rubriky nic nepřibylo, rozhodla jsem se je uveřejnit. Není to nikterak speciální, jedná se pouze o obyčejné zvířátkově podzimní fotografie. Nezbývá už jenom doufat, že se někomu z vás zalíbí. Osobně je mám velmi ráda, a to nejen díky těm pózujícím objektům...


Těžkosti zraněné mysli

20. ledna 2017 v 1:47 | Kety |  fantazie
Zřejmě celé ty roky žiji v nekonečně smyčce lží.
Jak tobě tyto věty asi zní?

Po nocích vyhlížím hvězdy, bdím a přemítám,
všechno si neustále dokolečka vyčítám.
Znáš ty vůbec, ty trpké pocity viny,
za kterými se skrývají hrůzné činy?

Uvažuješ někdy nad svými chybami
jenom mezi čtyřmi stěnami?

Tvé srdce je rozežírano směsicí pocitů
a zoufale se nedokáváš žádného soucitu?

Na jazyku cítíš tíhu celého svého života
a kdy vřelé objetí ti oplácí pouze samota?

Zvládáš si představit má slova?

Už víš, co je to bolest?

Nebo už moje slzy nemají žádný význam...?