Školou povinní

8. října 2015 v 20:34 | Kety |  realita

Období, způsobující mi radost a vnášející novou energii do žil, se ztratilo již před dlouhými měsíci. S nemalou chutí na tyto dny vzpomínám. K některým situacím se mi vztahují úsměvné vzpomínky, k dalším vlastním i několik málo fotografií, které si nostalgicky prohlížím stále dokola. Sním o dobách, kdy jsem měla svobodu. Přemítám, co vše a jak výraznou mírou by se změnilo, kdybych to a tamto udělala trochu jinak. Byla bych v konečném výsledku šťastnější? Bez nočních můr, s větší chutí do tohoto zpropadeného přežívání a s nadějí na spokojený život? Nebo bych se měla ještě hůře než nyní?


Prokrastinuji. Nejsem schopna svůj život rozhoupat, dokáži si jen ve světlých chvilkách pročítat skripta do ekonomie. Až samotné známky mě přesvědčí, jak mizerné mé pokusy o naučení byly. Kdybych místo občasného nahlížení do učebních materiálů neposlouchala hudbu, neseděla s hlavou v dlaních a neutápěla se v minulosti, kterou stejně nezměním a celkově nedělala nic, co by mi přidělávalo další šrámy na duši, určitě bych nyní svědomitě směla prohlásit, že jsem obstála. Že jsem úspěšně složila první zkoušku. Ha ha. Ani v mých snech bych ji nedokázala udělat...
Soustředit se na něco je těžší, než se zdá. A tento základní problém se těžce odstraňuje, obzvláště, když máte stále nějaké podněty, kvůli kterým nejste schopni se něčemu naplno věnovat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama