Čas běží

13. listopadu 2015 v 22:39 | Kety |  realita

Nevím jak vám, ale mně je mizerně. Prošla jsem si nelehkými situacemi, které mi vskutku daly psychicky zabrat, a přesto jsem v minulém článku dokázala zvednout hlavu vzhůru a snažila se zahlédnout slunce v hromadě temných mračen. Dnes ovšem vím, že bylo naivní přání o získání dobra na vlastní stranu. Dny předešlé nedokáži nijak okomentovat. Bolely. Bylo mi rozcupováno srdce a vhozeno do ohně. Zůstala čirá prázdnota a prapodivný pocit strachu a úzkosti.

Rok. Toužím se usmívat při některých vzpomínkách na dobu minulou, ale vycházejí z toho pouze jakési škleby. Odstupem času se dozvídám zajímavé věci, jež... vlastně ani nevím, co přesně mi působí. Možná bych se vrátila o ty měsíce zpět a překopala celou svoji minulost. S velkou nadsázkou si troufám tvrdit, že bych na tom ve výsledku nemohla býti hůře než jsem. (A chybí mi odvaha k tomu, abych změnila svoje současné bytí.)

Vsazím tisíce zlatých tolarů na fakt, že pochybujete o mém vnitřním zdraví. Možná bychom nějaké lehké problémy tohoto druhu na mé maličkosti spatřili, ve skutečnosti by mne ale vážně zajímalo, jak by tyto situace zvládali jiní. (Říkám si, že kdybych rozepisovala všechny svoje příhody za týden, jistě bych vás bavila... Cizí neštěstí těší, nebo ne?)

Ach jo. Přála bych si, aby... abych byla šťastná. :-(
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama