Život bez kouzel

21. listopadu 2015 v 1:09 | Kety |  fantazie
Mnohdy nevím, zda mé řádky dávají smysl. Jestli odpovídají tématu. A vůbec, zda-li se i půlnoční psaní zamlouvá nějakému čtenáři. (A je mi to, vážení, docela jedno.)


"Sakra," zaklel potichu Matyáš, když před něj zkoušející položil papír s testovými otázkami. Bylo jich bezmála sto. Blonďatému chlapci se však zdálo, že jich je mnohonásobně více a co hůř, na žádnou z nich neznal odpověď. Znovu v rychlosti prolétl zadání očima. Ne, nevěděl vůbec nic. Zoufalstvím si podepřel bradu a zadíval se na studenty v přednějších lavicích. Psali. Nezastavili se ani na jedinou vteřinu, neváhali, vyplňovali... Na rozdíl od Matyáše ty znalosti měli, učili se. Začínal litovat, že poslední dny strávil flákáním po městě, vyspáváním ve své milované posteli a především litoval ty večery, kdy chodil zapíjet své úspěchy z předchozích zkoušek. Ale co půjde zapít po dnešku? Žal?
Jeho bytí však jednadvacet let zprovázelo štěstí, hmotné štěstí. Nepříliš výrazný stříbrný prsten na jeho levém prostřeníčku s motivem hodinek, to byl jeho celoživotní triumf. Stačilo je přetočit přesně o kolik potřeboval, a vrátil se do své sladkohořké minulosti, aby napravil své chyby. A tohle byla ta chvíle, kdy by to potřeboval. Vážně potřeboval. Při pohledu na svoji levou ruku ho však čekalo nemilé zjištění - žádný prsten tam neměl.
Tohle nebyla pohádka. Nenacházel se ani v žádném ze svých kouzelných snů, kdy mu vycházel svět vstříc a on si ho plnými doušky užíval. Ne, právě teď seděl v učebně s další desítkou studentů nad testem, na který se ani trochu nepřipravoval. Tohle byla realita. Tvrdý náraz, uvědomění, že vlastní svět nemůže promítnout do skutečného života. Jeho mysl zbaběle utíkala zpět do vlastního snění, do těch příjemných vidin s nepokrytým množsvím možností. Věděl, že svět bez kouzel není pro něj.

 


Komentáře

1 Medion Reeve | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 13:46 | Reagovat

Spadla mi brada, zajímavě pojatý článek.
Chtěla bys v takovém světě žít? Tobě by to nepřišlo nudné? Vidina toho, že bys mohla změnit to, co se stane. Mohla bys předpovídat chování lidí v různých okolnostech.
Já jsem v životě udělala mnoho chyb. Ve vztahu, v přátelství...zradila jsem a vidina, že bych se mohla vrátit do minulosti mě lákala. Ale když se to vezme kolem a kolem a s odstupem času, bylo to ponaučení. Drsné a nepříjemné, ale ponaučení to bylo. Kdybych se tenkrát měla možnost vrátit v čase, kdo ví, jak by to bylo teď. S mým přítelem, kterého jsem zradila a on mi odpustil, s mým životem a s životem mých blízkých.
Najednou by nic nedávalo smysl. Začala bych žít minulostí a ne přítomností. V několika časových rovinách. Ztratila bych se.
Btw, viděla jsi film Počátek? Pokud smím, ráda bych ti ho doporučila :)
Dík za článek, dobře se četl :)

2 Elis | Web | 21. listopadu 2015 v 16:21 | Reagovat

Zajímavě pojaté, vrátit v čase bych se někdy chtěla, ale co se stát má se asi holt stane.

3 Kety | Web | 23. listopadu 2015 v 19:31 | Reagovat

[1]: Je pravda, že změnami v minulosti bychom mohli udělat nepořádek v budoucnosti. Těžko si však povíme, zda by to vše šlo k lepšímu, či nikoliv. Samozřejmě chybami se člověk učí, k životu to patří, ale někdy je těžké se přes to přenést a i po dlouhých měsících si tak přejeme, abychom svoji minulost mohli přepsat.
Počátek jsem viděla, byť DiCapria v oblibě nemám. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama