Glum

5. ledna 2016 v 15:59 | Kety |  papírnictvo
Taková zvláštní črtanice pána Sméagola, ještě z předchozího roku...

Zavírám oči před krátícím se časem a žádná myšlenka mne nedokáže dostatečně utišit. Nezvládám se rozhodnout, co bych měla dříve dělat, to kvantum věcí mi přepadá přes hlavu a stěží vím kudy kam. Výsledek je ale bohužel častokrát stejný. Má mysl se upne k výběru, zhodonocení dosavadních informací a rázem jsem sražena políčkem k zemi, odkud se už netroufám znovu postavit.
Tvář upínám k bílému stropu a zvažuji, zda-li tohle celé má vůbec nějaký smysl.

Řádky mé nejsou pozitivní. Těžko mohou být, když se na ně necítím. Přála bych si pouze rozřešení situace a pár milých povzbudivých slov od druhých. Copak toho chci tolik?

 


Komentáře

1 E. | E-mail | Web | 5. ledna 2016 v 17:26 | Reagovat

Pokud je člověk na dně a nemá optimistické myšlenky, většina lidí od něj dá ruce pryč. Ale proč? Člověk potřebuje pomoc, ale většinou se jí nedočká.
Doufám, že ti bude brzy lépe a kdyby sis chtěla promluvit, tak se na mě můžeš obrátit :)

2 Ta "neviditelná" :) | Web | 10. ledna 2016 v 12:06 | Reagovat

Smysl to má. Tím smyslem jsi ty sama. Jednou jsme nahoře, podruhé dole. Ty jsi dole, ale neboj, jednou budeš zase nahoře, tak to funguje. A bude to stát za to. :-)
Podávám ti ruku, aby ses mohla postavit :-)

Ta kresba je nádherná. :-)

3 Kety | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 17:36 | Reagovat

Děkuji ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama