Změny

29. března 2016 v 22:50 | Kety |  realita

Uběhla spousta vody od posledního příspěvku pro poučení. Mezitím stihlo přijít mnoho zlomujících okamžiků, jež vás nutí skrývat slzy za úsměv. Zkušenosti v tomto ohledu jsou nemalé, šlo to tedy snáz než jsem obecně věřila. Nemohu však lhát, že se neobjevily situace takové, které nevykouzlí úsměv alespoň na pár desítek minut.

Dny nás pomalu přenesou do dalšího měsíce a já hledám příčinu mé zvyšující se záště, jež před půl rokem vzrostla na maximum. Maličkatá dušička uvnitř mého velkého těla křičí, bije do stěn a dožaduje se odpovědí na své dotazy. Je však stále těžší a těžší ji nevnímat a tvářit se, že odpovědi již dostala (a co hůře, informace možná získala, jen... byly lživé a o to zuřivěji se nyní dožaduje pravdy). Nezvládám se však opětovně ptáti, nezvládám už kazit tyto chvíle něčím, s čím už nechci mít nic společného. Tak proč neustále omílat to samé dokola a nezkusit raděj zapomenout?

"Zapomenout, miláčku?" směje se vnitřní hlas. "Jak chceš zapomenout na něco, co se ti denně připomíná?"
Dívka zoufale schovává tvář do dlaní, aby neviděl její kanoucí slzu. "Není to denně," pípla tiše na obranu i přesto, že věděla, že má pravdu. Měl vždycky pravdu.
"Tak nebreč jako malé dítě." Protáčel oči nad jejím chováním.
"Nejde to," fňukla. "Když už zapomínám, objeví se něco dalšího." Propukla v hysterický pláč. "Já už vážně nevím, co mám dělat!"
Toužila po jeho objetí. Náručí. Slovech, které by ji probudily do lepší reality.
"Vzdej se," vydechl onu odpověď, kterou očekávala a jíž se usilovně bránila. Čím více ale čas prostupoval jejím tělem, tím více chápala význam těch slov. Uvědomovala si, že to dřív či později musí udělat. Musí. A že ji to bude bolet a že neví, zda se rána takového charakteru někdy bude dát zahojit.

 


Komentáře

1 dadainka | Web | 30. března 2016 v 22:05 | Reagovat

Pěkný článek.

2 BellaQa | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 19:48 | Reagovat

=( nemám ráda tyhle temné krásné myšlenky, které lahodí, když je někdo čte z literárního hlediska. Ovšem jako člověk empatický se mi vždy takto psané věty zarývají do duše a nutí mě se zamyslet, jestli je to myšlené doopravdy a já bych měla slovy nějak pomoct nebo jde o čistě kreativní tvorbu a člověk si zaslouží poplácání po zádech, že mě dokázal takto "oklamat" svým skvělým psaním. Už dlouho jsi nic nepřidala, tak doufám, že se ti daří tak skvěle, že na blog zkrátka nemáš čas =) v opačném případě se snad brzy zase ozveš, takový článek někdy dokáže odpoutat pozornost od toho šíleného světa okolo ;)

3 Kety | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 21:14 | Reagovat

[2]: Děkuji za odezvu. Živa stále jsem, poslední dny jsou jen natolik hektické, že ani nevím, kde mi hlava stojí... Samozřejmě se pokusím ozvat co nejdříve.
Myslím, že záleží na dané osobě a dalších okolnostech, které ji nutí přidat nový příspěvek. Mezi řádky se mnohdy skrývá více, než si umíme představit. A obávám se, že i ty mé jsou často plné nevyslovených věcí schovaných pod rouchem umělečna.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama