Kili

3. srpna 2016 v 21:29 | Kety |  realita
Nechce se mi věřit, že je tohle stvoření mé, a to už rok. Ještě před pár lety bylo naprosto nemyslitelné, aby náš dům obýval kocour domácí. A nyní... Názorný úkaz toho, že naše sny se skutečně plní.
Jen si oplatí na ně počkat (v některých případech i řádku let). Ale výsledky stojí za to. ♥


Seznamte se, prosím. Tohle je Kili, mého srdce vítěz.



Moji malou příšerku jsme si byli osobně vybrat. Ovšem vybrat si z hromádky bílých kuliček (a jedné červené) bylo vskutku komplikované. A pak přiběhl on. Chlupatější než bráškové, navíc očička vypadala, že by mohla být i odlišná - po matce. Ale šance tu byla vskutku minimální... Netrvalo však dlouho a čekala nás druhá, konečná, návštěva. Šestadvacátý červenec loňského roku nám tak provázal naše životy a neodmyslitelně nás osud spojil dohromady.


Neumím slovy vyjádřit, co tahle "obyčejná" bílá koule pro mne znamená. Nuže, obyčejný tak úplně není, abychom si vyjasnili jednu stránku - jedná se o jedno z nejstarších kočičích plemen, původně žijících na Kavkaze, a to Turecká angora. Když jsem pročítala, že je tahle kočka poněkud "psovitá", přátelská a lpí na svém pánovi, kterého si sama vybere, nechtělo se mi věřit. A zkušenosti, jež s touto potvůrkou doposud mám, pouze potvrzují informace volně dohledatelné na internetu o tomto fantastickém plemeni koček. A člověk je může jen milovat a vřele doporučit jiným...

Náš Kili je vychováván odmalička v domě, byť má přístupný i svět venku. Nepopírám, že se o něj třesu strachem, ale prozatím se mi domů vrací pouze zapatlaný od bůh ví čeho, a tak jej čeká pouze neodmyslitelná koupel (která nemá moc velkého smyslu, neb další den se vrací v obdobně zabláceném stavu, z něhož jsem ho den před dostávala ve vaně).


Ale nemyslete si, že je ta bílá šedá chlupatá koule týrána vodou. Ta příšera ji totiž odmalička zbožňuje. Častokrát se chodil se mnou koupat - stál na kraji vany a namáčel si packy. Jeho oblíbenou činností však je pomoc při umývání nádobí. S radostí si usedá přímo do dřezu a nechává kohoutek, aby mu proud plné vody tekl přímo na hlavu. Neumím vám vysvětlit, jak se stalo, že právě náš kocour našel takové zalíbení ve vodě, ale je tomu tak. :o)


Kdykoliv jej vezmu do náruče, okamžitě svými tlapkami chytá moji tváři a olizuje vše dostupné - líce, nos, bradu... Existují i taková videa, ale pro tento blog bohužel nedostupná. Stejně tak za mnou pořád běhá. Kamkoliv se pohnu, je tam také. Mňouká na mě, vrní, tulí se (a já k němu)... Jednoduše je zvláštní. Jiný. A možná to je ten důvod, proč ho tolik zbožňuji. Důvod, proč si získal celé mé srdce.

Pořídili jsme mu škrabadlo až do stropu. Vzpomínám si, jak jsem v příšerných horkách trpěla na brigádě a při životě mě v tom nedýchatelném horku držela pouze vidina, co svému malému krasavci za vydělané finance budu moci pořídit.


Mohu zmínit i samotný fakt, že je to naprosto bezkonfliktní zvířátko. Snáší další kočky, psy, ale třeba i morčata. Nicméně ano, vzpomínám si na jednu příhodu, když k nám do domu přibyl kocour číslo dvě. Kiloušek se nám tvářil uraženě, což ho naštěstí brzy přešlo a dnes jsou s Mitjou dobrými kamarády. (Ano, ano. Světe div se, ale u jedné potvůrky to nezůstalo. Máme jiné plemeno, byť je stejně fantastické jako můj malý bílý...)


Mohu vám prozradit, že jsme znatelně zvířecí rodina. (Ač tuším, že po přečtení tohoto článku jste si zajisté všimli.) Všichni do jednoho jsou bráni jako plnohodnotní členové rodiny a tudíž dostávají i dárky k Vánocům. Což je drobná kapitola, o které bych se ráda zmínila také. Tohle chlupaté zlatíčko je totiž značným pomocníkem a to nejen při vaření. :o) Pomáhá skládat umělý stromeček a ve chvilce nepozornosti koulí baňky po celém obývacím pokoji...


Ono k radosti opravdu stačí málo - a to ať Kilinkova či mého. :o)))



Mimo jiné, drahoušek letos oslavil rok. Svoje narozeniny bude každoročně slavit na druhý den, kdy znamení býka přechází na blížence. Je to zkrátka májové koťátko a možná proto se k sobě tak perfektně hodíme. Nechci vám zde uvádět samé nostalgické a staré fotografie (ach, že jich mám mraky!), proto vám nabídnu jedny novější a kvalitnější.



Kili, miluji Tě.


Můj nejdražší Kilinko, vím, že by si Tě v naší rodině oblíbil obzvláště můj dědeček. Měl by Tě rád pro Tvoji vysokou inteligenci, pro Tvoji přátelskou povahu, ale i pro Tvoji různookost. Tolik mě mrzí, že se nedožil tolika věcí, natož svých dnešních osmdesátin. A že se nedožil Tebe... ♥
 


Komentáře

1 Eleanor | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 21:52 | Reagovat

Krásný článek a krásný kocourek. My máme naši lásku už dva roky, ale ta naše potvůrka je pro změnu celá černá. Vesnická směska, kterou jsme si neplánovaně přivezli z dovolené a zůstala s námi :) Baví kocourka škrábadlo? My té naši také pořídili, ale po týdnu se o něj ani neotře :/

2 Kety | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 23:32 | Reagovat

[1]: Každá kočička má něco do sebe. A každý z nás právě v té své vidí tu nejúžasnější čtyřnohou potvoru. :o) Ze začátku nás škrabadlo bavilo velice, později už ne. Teď na něm dovádí spíše ti druzí...

3 Brunet. | Web | 7. srpna 2016 v 11:15 | Reagovat

Je to krásny kocúrik. Tie oči sú neopísateľné. :-) Nech Vám to spolu dlho vydrží. :-)

4 Kety | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 22:20 | Reagovat

[3]: Děkujeme!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama