Zraněná naděje

12. září 2016 v 7:10 | Kety |  fantazie
Nesmíme přestat věřit. Nesmíme se vzdát toho, co nám náleží. Bojovat za své sny. Být silní. Jednou se ta negativní karta našeho života musí obrátit a my zaslouženě získáme ta esa. Jednou... Naděje je nesmrtelná paní, věřme.


Chtěla jsem napsat nějaké řádky,
zapomenout na všechny ty hádky.

Ale myšlenky mé plynou pouze zpět
a zdárně bortí můj vybudovaný svět.

Snažím se však pozitivně smýšlet,
nad hloupostmi zbytečně nepřemýšlet.

Obávám se, že mi ale není pomoci,
jsem ovládána vlastní bezmocí.

Věřím, že jednou se svému strachu postavím
a veškerou bolest přicházející do mého srdce zastavím.

Věřím ve dny, jež poskytnou mi radost,
kdy z mého života vymizí veškerá starost.

Úsměv zaplaví moji tvář...
Však i ty určitě ty pocity štěstí znáš.

Má duše neprahne po ničem více,
než abych měla zase suché líce.

Aby mé slzy nekanuly
a špatné doby konečně pominuly.

Sním o svém lepším světě bez mračen
a jsem tak ve svých představách mnohdy ztracen.

Jednu ale budu zářit,
protože i ke mně přijde slunce a bude se mi dařit.
 


Komentáře

1 ra.innie | E-mail | Web | 13. září 2016 v 17:52 | Reagovat

Problém je v tom, jestli člověk věřit chce. Píšeš pěkně, je to čtivé.

2 Elis | Web | 23. září 2016 v 12:40 | Reagovat

Moc krásné a citlivě napsané, je vidět, že máš duši básníka :)

3 Kety | E-mail | Web | 6. října 2016 v 22:32 | Reagovat

Díky Vám, dámy. Zpětně bych to trochu pozměnila, ale což.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama