Lži mi

8. října 2016 v 21:36 | Kety |  realita
Veršuji o svém rozpáraném srdci již rok, doba, za niž se mi jej nezdařilo zašít. Cestuje ve vlaku beznaděje směrem k úspěchu a šťastnému bytí, ale zdá se, že z něj nemůže vystoupit. Zastávky jsou projížděny bez přibrždění a ono jen smutně skrze zamlžená skla hledí ven. Staré rány se zvětšují a bolest zde značí život. Ta hořká skutečnost, že v hloubi sebe je schopno vyškrábat i zbytky naděje a víry v lepší svět. Síla však ze dne na den mizí, snižuje se, a ono ubohé srdce se už jen zvládá samo sebe ptát, zda-li vůbec touží pokračovat? Přestává věřit. Bylo silné příliš dlouho na to, aby se dočkalo snového konce. Ví, že nezvládne dny příští. Přesto touží bojovat do posledních stahů, chtít odejít jako vítěz, ne jako poražený. Pohlceno bolestí a zklamáním se cizí rukou nechá rozcupovat na tisíce malých kousků, ale s vědomím, že nenašlo snazší cestu za štěstím.



Pocitově vyždímaná, s chutí ukončit probíhající věci, schovat se pod polštáře a nežít. Nedýchat. Ta stupňující se náročnost situací je namáhavá, vyčerpávající a strasti dob minulých nemizí. Ani smutku neubývá...
 


Komentáře

1 Tajemná Temnota | E-mail | Web | 10. října 2016 v 0:59 | Reagovat

Myslím, že ti docela dobře rozumím. Není to tak dávno, co jsem zkoušela slepit svoje srdce javorovým sirupem, ale ani to nepomáhalo.

2 ďíďa | 22. října 2016 v 13:30 | Reagovat

Nekonecny kolobeh zdanlive spatnych veci , myslenek a neutuchajici touha vse zahodit . Ve vlaku je brzda , zkus ji vyuzit az vystoupis rozhledni se kolem sebe a vnimej krasu i v seru , jedna z moznosti jak ptezit celozivotnich naporu na mysl. Omlouvam se za nazor , kdybych to takkto nezkousel casto ani bych se nezminil . Pekny den preji a at se vydari vse co se vydarit muze :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama