Myšlenky

23. října 2016 v 21:00 | Kety |  papírnictvo
Přála bych si alespoň na chvíli vypnout... Zmizet od streotypních povinností, stát se neviditelnou a jen tak tiše užívat krajinu a celý svět se vším, co nabízí. Před bořícími se plány v mém životě se utíkám schovávat do knih, do skicáků. A mnohdy už ani to mi nepomáhá k nabytí sil.

Z hudby přestávám mít radost. Požitek. Uspokojení. To příjemné zahřátí mysli, uvědomění, že stojí při mně.

Veškerá radost se z mého srdce vytrácí a nemám sebemenší zdání, co musím udělat pro to, abych si to štěstí udržela. Proklouzává mi mezi prsty. Směje se mi, zatím co já se slzami v očích na něj hledím. Prosby nepomohou. Toužím-li já vůbec prosit? Proč se mi jen zdá, že se ze mně stává opět to necitelné stvoření, jež tak všichni nenávidíme?




Ukáži vám pár skic. Nejedná se o vše, co se dá u mně dohledat. Postrádám chuť vše dokumentovat, hledat...




Chci toho vskutku tak příliš mnoho, když je mým jediným přáním, aby vše vycházelo? Aby mé plány nebyly zničeny na samém počátku? Ubírá mi to sil. Ztrácím motivaci pokračovat. :-(
 


Komentáře

1 PDy | E-mail | 24. října 2016 v 23:19 | Reagovat

Rozumím, ale kreslení je snad dobrý ventil a nebo snad není? Kreslit neumím. Jen ta poslední skica mě trochu děsí. Opravdu je to tak zlé? Vím, že pomoc není v mých silách a tak se trochu bojím zda se u Tebe / Vás někdy rozjasní. Doufám jen že to je přechodné a zároveň se obávám že není.

2 Kety | E-mail | Web | 27. října 2016 v 19:15 | Reagovat

[1]: Osobně věřím, že jednou bude vše dobré. Otázkou je, kdy tyto časy nastanou.
A ta poslední skica se mi nezdá až tak děsivá.

3 Šíryen | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 0:09 | Reagovat

Ty skici jsou nádherné. Stejně tak velmi procítěné vyjádření svých stavů a myšlenek. Mým problémem je, že se mi určitou zvrácenou částí sebe, vlastně líbí být tím odporným bezcitným stvořením. Snad nejsi v tomto bodu též.

4 Kety | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 19:57 | Reagovat

[3]: Jeden čas jsem byla na svoji necitelnou stránku pyšná. Byla jsem až hrdá na to, co jsem ze sebe vypěstovala za cynika. Něco mě pak změnilo. A teď po neskonale dlouhých měsících se zase vracím k této bestii. A zatím ještě netuším, či mě to těší, nebo ne.

5 Kety | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 19:58 | Reagovat

[3]: A děkuji :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama