Cesta životem

28. února 2017 v 19:34 | Kety |  realita

Postrádám slova.
Zničeně se opírám o ztrouchnivělou lavičku na rozcestí a popadám dech, abych si vzápětí mohla vytrhat i poslední trny z mého rozbolavělého těla. Plačtivě usykávám a zatínám zuby, zatímco se do mých očí vkrádají slzy. Ale pár osamělých krůpějí sjíždí po lících a dopadají na chladnou zemi. Vyčerpáním bych se nejraději zhroutila do trávy se snahou štkát méně, ale blížící se tma mne nutí co nejrychleji si zvolit další osudovou trasu. Jediným přáním v tento těžký moment, jež obírá moji psychické zdraví o mnohé, je, abych se dostala do vytouženého cíle bez další újmy. Je to obyčejná touha projít tou trnitou cestou života bez jediného škrábnutí a více získat, než ztratit.
Nechceme příliš, chceme pouze ten malý kousek cesty do cíle mít důstojný.

Je tu strach ze dnů nadcházejících. Ale také radost a jistá nedočkavost.
Kéž by tak jednou vše dopadlo podle mých nejmilejších představ...

 


Komentáře

1 Eliss | Web | 28. února 2017 v 20:05 | Reagovat

Přeji ti ať vše vyjde co nejlépe!

2 Kety | E-mail | Web | 1. března 2017 v 20:16 | Reagovat

[1]: Děkuji Eliss!
Dnešním dnem všechno začalo, zítřejším pokračuje a o dalších dnech ani přemýšlet nechci. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama