záblesky

Vzpomínky na podzim

24. ledna 2017 v 8:00 | Kety
Od loňského podzimu, kdy tyto fotky v rámci mého fotoprojektu novým objektivem vznikly, zvažuji, zda-li vám tyto snímky ukáži či nikoliv. A protože již delší dobu do zábleskové rubriky nic nepřibylo, rozhodla jsem se je uveřejnit. Není to nikterak speciální, jedná se pouze o obyčejné zvířátkově podzimní fotografie. Nezbývá už jenom doufat, že se někomu z vás zalíbí. Osobně je mám velmi ráda, a to nejen díky těm pózujícím objektům...

Heterochromie

21. října 2016 v 14:29 | Kety
Již delší dobu jsem měla představu o tom, jaký užitečný dar své maličkosti k Vánocům pořídím. Průběhem září jsem však zjišťovala, že v tomto případě není důvod otálet. Nejpřívětivější počasí k focení je v zárodku, a má-li moje "překvapení" býti staré ruské sklo, tak je skvělá doba k pořízení. A předběžně jsem si darovala úžasný manuální obektiv Helios 44-2 58mm f2, s nimž se nyní ve volném čase často přátelím. (Uvědomuji si, že pro někoho může být toto sklo odpad, jak mi již bylo sděleno. Ale já jsem spokojená. Jeho výkon je vzhledem k ceně vskutku vynikající, a nemáte-li tisíce "jen tak na vyhození", je dobrou volbou.)

Ráda bych zde demonstrovala i jeden z mých prvních snímků (nutno brát s nadhledem), na němž je vyobrazen právě můj nejvěrnější bílý společník. Ochlazuje se, a z něj se pomalu stává zase ta dokonalá huňatá koule. :o)

Housenka

18. října 2016 v 14:54 | Kety
Blog dne na osmnáctého desátý? Vskutku to ukazuje právě nás? Ale proč právě my ... ?


Netrpělivě očekávám ten příjemně zbarvený podzim, jež bude více hřát než zalézat pod kůži. Toužím se prodírat barevnými listy, v rukou držet fotoaparát a věnovat se svým modelům. Vidět je na mých snímcích se smát. Snaha o zachycení radosti i krásy ročního období. Spojit tyto veličiny v jedno a ukázat tak světu tu báječnou souhru dvou prvků. Přání toho, získat jeden den plný zážitků, jež by mi mohly i po letech vracet úsměv do jinak zamračené tváře.

Ukazuji zde tak alespoň pár postarších fotografií. Náhoda náhod, že jsme se shledaly...

Včelka

11. srpna 2016 v 20:28 | Kety
Vskutku jsou tomu dva roky, co jsem se v májovém období a s panickou hrůzou pokoušela nafotit všemožný létající hmyz? Natolik ráda bych se do toho roku vrátila. Zpětně si uvědomuji, co vše jsem toho roku dokázala. Co pro mne znamenal... A nemám-li stroj času, díky kterému bych se na pár hodin směla vrátit, užívám tak alespoň veškerou fotografickou přílohu, jež mám z roku dva tisíce čtrnáct dostupnou. :o)

Jedná se tady především o moje prvotiny, berte tak milé fotografie s nadhledem.

Houby

23. ledna 2016 v 13:46 | Kety
Stalo se vám již někdy, že jste získali podnět, který vám vnutil pocity o vaší bezvýznamnosti? Utvrzoval vás v tom, že jste zcela nepotřebné a nedůležité osoby pro kohokoliv ve vašem okolí? A co teprve, když vám ten podnět dal někdo, na kom vám záleží? Kdy vás sprostě odbyl a vy nerozuměli proč tomu tak bylo? Napadají vás pouze ty nejhorší scénáře, které jsou ovlivněné paradoxně tím, čím vás dotyčný v minulosti jednou zranil a díky čemu vy mu už nedůvěřujete natolik, jako tomu bylo před měsíci? Pouze si uvědomujete, že na tu snobsky společenskou událost konající se podvečer dnešního dne potřebujete nepřeberné množství úsměvů a dobrou náladu, což absolutně nemáte zdání, kde to máte vzít. Jste sklíčení, smutní a už vám ani ta hudba nepomáhá... A obáváte se toho setkání s ním.

Plna naivity věřím, že mi ta únorová kavárna s hromadou kočiček vylepší náladu. Nebo že mi ji snad vylepší on? Mohu se jen domýšlet, co je mojí skutečnou prioritou.

Ráda bych se vrátila do toho překrásného víkendu v září 2014, ze kterého byly pořízeny i tyto snímky. Označuji to za nejkrásnější hodiny v mém životě, jež se odehrávají jen jednou v roce. Byť ty loňské byly i se slzami, tak stále se budou řadit mezi ty, na které ráda vzpoínám a mnohem raději si je připomínám.

Praha

3. prosince 2015 v 19:59 | Kety
Uchování vzpomínek, vlastnost, již na fotografiích miluji. Zdá se mi až neskutečné, kolik emocí dokáží obyčejné snímky v nás vyvolat. Jaké pocity probudí. A snad proto jsem si fotografování tolik oblíbila, byť zachytit krajinu mi příliš nejde. Ovšem to nostalgické procházení tuctem snímků, ať už vypadají jakkoliv, je ... hezké, místy možná i bolestné, to už záleží i na předmětu prohlížení. A mé vzpomínky na letošní dubnovou Prahu jsou milé. Umět vracet čas, přenesu se do této doby minulé, tak přívětivé, slibné a nádherné.

Vystrč růžky

6. listopadu 2015 v 21:29 | Kety
Z posledních svých sil jsem začala věřit v lepší zítřky. Nevzdala jsem svůj optimismus ani po pondělní události, již nechci nijak podrobně rozmazávat. Natrápila jsem se kvůli tomu až mnoho předešlých večerů a o další nestojím. Pomalými kroky utíkám z vlčí nory zvaná deprese, cesta je však blátivá a stačí malá chyba, aby člověk uklouzl a padl. Samotné zvedání je těžké, ale ne nemožné.

Želbohu moji snahu ničí i fakt mého mizerného zdraví. V jeden kouzelný den vás zaplní úžasný pocit veselí a další den je surově sestřelen realitou. Není v mých silách být pozitivní, když mám kolísající zdraví a stále se vracející zničující myšlenky. (A přesto někde hluboko uvnitř mě je chuť vytrvat.)

Abych nějak ale objasnila i následující snímky... Fotografuji vskutku ráda, ač moje schopnosti jsou poněkud mizerné. Bezpochyby však vlastním pár fotografií, na které se dívat dá a tyto tři patří mezi ně.

Podzimní parky

12. října 2015 v 18:59 | Kety
Nemiluji nic tak příliš jako procházení si podzimních parků za svitu slunce. Chladný vítr vás popohání v krocích, slunce skrze stromy ohřívá ruce i tváře a lidé okolo vás se smějí. Jsou plní energie, radosti a chvilkového štěstí. A přesně tohle je ten moment, kdy tyto projevy optimismu pociťuji i já. Užívám si tyto skvostné dny po namáhavém školním vyučování, ač želbohu ne pravidelně. Často odcházím v takové dny, kdy potřebuji utéct od svých problémů, a vím, že můj oblíbený park pro mě vždy najde útěchu ve svých, nyní se již barvících, listech. Tady jako by problémy neexistovaly. Vaše mysl se otevře všemu novému, a vy jen necháváte tu krásu prostupovat celým vaším tělem.

Kdybych tak znala odpověď na otázku, proč tyto okamžiky nemohou být věčné...


 
 

Reklama